Žirafy jsou známé především svými dlouhými, zdánlivě nekonečnými krky. Dle výzkumů však měli předci dnešních žiraf krky daleko kratší. Proč došlo v průběhu evoluce k tak drastickým změnám? Odpovědi na tuto otázku vyvolávají mezi odborníky překvapivě mnoho diskusí.
Jedna z nedávných teorií například důvod přisuzuje potřebě zvířat regulovat svou tělesnou teplotu. Jiné hypotézy se věnují spíše snaze získat potravu či sexuální atraktivitě. Skutečností však je, že žirafy dosahují výšky až téměř 6 metrů, a délka krku hraje v jejich tělesné stavbě velkou roli, a to navzdory tomu, že mají podobně jako my sedm krčních obratlů.
Žirafy délce krku přizpůsobily stavbu svého těla
K vyvinutí protaženého krku musely žirafy poměrně dost obětovat. Celý krk se například posunul o něco více k zadní části těla pro zachování celkové rovnováhy. Takovýto významný zásah do stavby těla sice neponechává mnoho prostoru pro tělesné variace, i přesto žirafy však vykazují výrazné rozdíly ve velikosti mezi samci a samicemi. Právě tento rozdíl – v kombinaci s urputnými souboji o lásku, při kterých se samci hlavami vzájemně šlehají do těl – vede některé vědce k podezření, že prodloužení krku bylo podmíněno sexuální dominancí.
Nakonec však ale může vše být úplně jinak. Teorie o vlivu pohladí totiž předpokládala, že samci budou mít delší krk než samice. V absolutním meřítku tomu tak sice je, tento jev je však způsoben tím, že samci jsou obecně o 30 až 40 procent větší než samice. Délka jejich krku tudíž není oproti zbytku těla nikterak výrazná.
U samců vede šířka, u samice délka
K posouzení tělesných proporcí žirafího těla použili vědci databází tisíců veřejně přístupných fotografií, například na známém úložišti Flickr. Zaměřili se pak specificky na žirafy masajské (Giraffa tippelskirchi) chované v zajetí v zoologických zahradách po celé Severní Americe. Porovnáním se snímky volně žijících zvířat se podařilo zjistit, že ačkoliv samci a samice začínají v mládí s podobnými proporcemi, tělesná stavba samců se v průběhu dospívání mění. Pohlavně vyvinuté samice tak mají ve finále proporcionálně delší krk než stejně staří samci. Krk samců je však v porovnání se samicemi pro změnu podobným poměrem širší.
Autoři výzkumu publikovaného v časopise Mammalian Biology se tudíž domnívají, že na délku žirafího krku měl větší vliv tlak přírodního výběru, zatímco jeho šířka zůstala pod vlivem výběru pohlavního. Drtivá většina samic se totiž ve věku čtyř až pěti let stává matkami, a zvýšené nároky matek na výživu svých potomků tak byly nejspíš hnací silou evoluce dlouhého krku. Samice si tak mohly pečlivě vybírat potravu hluboko v korunách stromů, a dosáhly tak na listy, ke kterým nikdo jiný nemůže. U samců naopak délka není tolik důležitá jako šířka, a to z důvodu již zmíněných zápasů o partnerky, kde je pevnost krku rozhodujícím faktorem vedoucím k vítězství nad soupeřem.
Navzdory vysokému stupni adaptibility počet žiraf stále rapidně klesá
Schopnost přizpůsobit se vnějším vlivům je u žiraf obdivuhodná, bohužel je však poněkud zastíněna skutečností, že se počet těchto majestátních zvířat od roku 1985 snížil o zhruba 40 procent. Přijmeme-li tedy teorii o tom, že se krk žirafích samic prodloužil za účelem získání potravy, za platnou, je ochrana jejich přirozeného prostředí mnohem důležitější než kdy dříve. Úbytek populace žiraf masajských pak výrazně ovlivňuje i pytláctví. Je tedy na nás, abychom pochopili klíčové aspekty žirafí ekologie a genetiky, a mohli tak navrhnout co nejúčinnější strategii ochrany těchto překrásných tvorů.
Zdroje: link.springer.com, phys.org, scholarsphere.psu.edu, iflscience.com
