Archeologové jsou často zaskočení nebo dokonce zmatení svými objevy. Ve skutečnosti ale většinu historických předmětů dokáží alespoň rámcově katalogizovat. Přesto i v tomto oboru existují výjimky z tohoto pravidla, a některé výjimky z dob minulých i dnes fascinují odborníky i veřejnost.
Neolitické kamenné koule
Jednou z takových záhad jsou mistrně vyřezávané kamenné koule nalezené převážně ve Skotsku a pocházející z pozdního neolitu (asi 3200-2500 př. n. l.). Již bylo nalezeno více než 425 těchto koulí. Mají zpravidla velikost kriketového míče a jsou vyrobeny z nejrůznějších druhů hornin. Jejich povrch je zdoben různými vryty a zářezy v podobně spirál nebo soustředných tvarů, které byly objeveny také na keramických a monumentálních výrobcích ze stejné doby.
Některé kamenné koule byly nalezeny v pohřebištích, jiné v osadách. Málokteré z nich na sobě měly identické prvky a většina z nich byla objevena samostatně, takže se nezdá, že by byly součástí nějaké větší sady. S některými bylo nejspíš v průběhu let nepříliš citlivě manipulováno. Původní použití těchto kamenných koulí se stále předmětem mnoha diskusí, a to již od nálezu prvních exemplářů v 19. století. Šlo o předměty, kterými naši předci zastrašovali predátory a škůdce? Nebo o válečné zbraně či hračky? Či snad o měrná závaží, domácí ozdoby pro domácnost, mnemotechnické pomůcky, nebo kuličková ložiska k přemisťování megalitů? Odpověď vědcům bohužel stále uniká.
Římské dodekaedry
Tyto pozoruhodné předměty se na titulní stránky novin dostaly poměrně nedávno, a to v souvislosti s novými nálezy v Norton Disney v anglickém hrabství Lincolnshire. Objev vyvolal horlivé debaty o účelu těchto těles, které podle historiků pocházejí z dob, kdy Římská říše sahala až na území Velké Británie (43-410 n. l.). V severozápadních provinciích bývalé římské říše bylo nalezeno asi 130 těchto záhadných dodekaedrů, přičemž každý z nich byl precizně vyroben ze slitiny mědi. Ve starověkém umění ani literatuře nejsou známa žádná vyobrazení těchto předmětů. Neodpovídají standardní velikosti a zřídkakdy vykazují známky opotřebení, které by mohly napovědět o jejich účelu. Ačkoli vám odborníci z křesel řeknou, že jejich babička používala jeden z nich k pletení rukavic, archeologové se na účelu neshodují.
Křídové bubny z mladší doby kamenné
V roce 1889 byly v dětském hrobě ve Folktonu v severním Yorkshiru objeveny tři vyřezávané křídové válce. Válcovité bubny mají na svých bocích i na horní straně geometrickou výzdobu a také nákresy něčeho, co vzdáleně připomíná oči, nos a obočí. V pořadí čtvrtý bubínek, tentokrát bez zdobení, byl nalezen v roce 1993 v Lavantu v západním Sussexu, další, pro změnu výrazně zdobený exemplář, byl vykopán v Burton Agnes ve východním Yorkshiru v roce 2015. Spolu s posledním bubnem se v hrobě nacházela i křídová koule, kostěný kolíček a ostatky tří dětí. Archeologům se stáří jednoho z ostatků podařilo zařadit do doby 3005-2890 př. n. l.
Motivy na bubnech jsou součástí estetické tradice, která se objevuje i na již zmíněných kamenných koulích z období neolitu. Navzdory svému názvu je ale nepravděpodobné, že by se na tyto předměty hrálo jako na hudební nástroje, jelikož k tomu nejsou příliš dobře uzpůsobeny, a navíc nevykazují ani odpovídající známky opotřebení. Někteří vědci tvrdí, že by mohlo jít o standardizované měrné jednotky, ale je také možné, že jsou to zkrátka jen kamenné ozdoby. Jejich výskyt v hrobech pohřbených dětí však zřejmě naznačuje hlubší význam, který nám zatím zůstává skryt.
Kovové kroužky neznámého využití
Doba bronzová byla obdobím výjimečného zpracovávání zlata. Z toto vzácného kovu se vyrábělo mnoho druhů dekorativních ozdob. Nás však v tomto případě zaujaly malé otevřené prsteny, které se datují do pozdní doby bronzové, tedy do období zhruba 1000-800 let př. n. l.). Archeologové pak hlásí především nálezy z Irska, Británie a některých částí Francie. Kroužky se často objevují ve shodných párech a mohou být hladké nebo s jemnými geometrickými rytinami. Podle nejnovějších výkladů mohlo jít o kroužky do nosu, náušnice nebo ozdoby do vlasů. Přesto si však vědci nejsou jejich využitím jisti, jelikož těžká konstrukce těchto ozdob by znesnadňovala nošení při každodenním životě.
Římsko-britské okrasné třecí misky
Pozoruhodné měděné nástroje na mletí byly v průběhu let objevovány především na Velké Británie. Skládají se ze dvou částí. Jednu polovinu tvoří hmoždíř (tvarovaná zdobená nádoba) a druhou tlouček (podlouhlá rukojeť různých tvarů). Některé tyto ruční mlýnky pak měly poutka na zavěšení a či okrasné konce ve tvaru člověka nebo zvířete. Častými dekorativními motivy jsou vodní ptáci a skot, které najdeme i na dalších římsko-britských nádobách, například pohárech. Tu a tam se objevuje i falická symbolika, která vybízí k asociaci s plodností.
Tyto soupravy jsou typicky britské a v kontinentální Evropě se vyskytují jen zřídka. Pocházejí z pozdní doby železné až rané doby římské (asi 100-200 př. n. l.). Analýza prokázala, že tyto předměty byly opotřebeny broušením, což naznačuje jejich využití jako třecích misek. Je tedy možné, že nástroje nahradily ploché mramorové palety původně používané v celé římské říši.se používala kovová naběračka nebo kamenný nástroj.
Záhadou v tomto případě není využití, ale to, jaká látka se v misce mlela. V úvahu připadají například léky, přírodní afrodiziaka, kosmetické přípravy či třeba narkotika. Obsah hmoždířů se nikdy nepodařilo úspěšně analyzovat. Historici tak mají na krku další záhadu, která zatím čeká na rozluštění.
Zdroje: journals.socantscot.org, finds.org.uk, britishmuseum.org, archaeology.co.uk, richmondshiretoday.co.uk
