V roce 1931 byla v italských Alpách odhalena starobylá fosilie datovaná do období raného permu. Již v době svého nálezu byla považována za unikátní, a až donedávna nebyl nalezen žádný podobný živočich. Jak se ale ukázalo, je vysvětlení více než prosté.
Tkáň, která nebyla tkání
Fosilie ještěra nazvaného Tridentinosaurus antiquus pochází z doby před 280 miliony let, tedy dávno předtím, než započala vláda dinosaurů. Nález byl považován za jednu z nejstarších nalezených fosilií ještěra. Pozoruhodná byla i úroveň zachování otisku těla zvířete v zachovalé měkké tkáni. Právě tato tkáň však podle všeho není tím, čím si vědci původně mysleli – jde o barvu.
Objev učinil tým pod vedením paleobioložky Valentiny Rossi z University College Cork, která tento podvod odhalila při studiu neobvyklých pozůstatků. Rossi se fosilie již od počátku nepozdávala, a po konzultaci s kolegy dospěla k názoru, že si nález žádá další zkoumání. U zkamenělin podobného typu však není analýza nikdy snadná. Odhalení tak přinesl až rozbor mikroskopických vzorků něčeho, co vypadalo jako obrys těla, tedy kůže. Molekulární analýzou bylo zjištěno, že nejde o zuhelnatělou měkkou tkáň, ale o černou barvu.
Pokročilé vědecké techniky v akci
Tridentinosaurus byl po dlouhá léta prakticky fosilní celebritou. Podobný stupeň zachování měkkých tkání lze totiž pozorovat jen zřídka; obvykle se rozloží dříve, než dlouhé fosilizační procesy stihnou zaznamenat její otisk. Když se to ale podaří, mohou mít vědci k dispozici spoustu nových údajů o živočichovi, kterému tkáň patřila – například o barvě a struktuře kůže, a dokonce i o anatomii a uspořádání vnitřních orgánů. Různí vědci pak přicházeli s nejrůznějšími teoriemi o tom, co mohlo tkáně tridentinosaurazachovat, kůži však nikdo podrobně nezkoumal, a proto se Rossi a její kolegové rozhodli tuto záhadu jednou provždy rozlousknout.
Prvotní UV sken odhalil záhadný povlak, kterým byla celá fosilie pokryta. Podobné látky se v minulosti standardně používaly k uchování choulostivých struktur a u obzvláště křehkých exemplářů se někdy provádí dodnes. Co se však nacházelo pod nátěrem, vyžadovalo podrobnější analýzu. Tým tak použil kombinaci několika pokročilých zobrazovacích technik včetně elektronové mikroskopie či Ramanovy spektroskopie k analýze černé látky pod povlakem. Výsledky pak vědci porovnali se známými materiály, přičemž rozbor neodpovídal žádné organické struktuře, ale černému pigmentu, který se často objevuje na historických malbách.
Význam objevu
Odhalení původu materiálu bylo poměrně nečekané a vyvedlo vědce z míry. Vše má ale svá pozitiva, a ani tento případ tak není výjimkou. Rossi a jejímu týmu se podařilo vnést do odvětví paleontologie aplikaci pokročilých analytických metod, které umožnily průzkum fosilie na molekulární úrovni. Podobný výzkum by například před deseti lety nebyl vůbec možný. Ačkoliv by tedy kůže tridentinosauramohla být zfalšovaná, samotná fosilie je pravá, a nejde tedy o úplný podvrh. Vědci tak mohou pokračovat ve studiu tohoto záhadného a unikátního tvora, případně pátrat po dalších zkamenělinách jeho druhu, potenciálně i v lepším stavu.
A samotná barva? Její původ zůstává pro odborníky stále tajemstvím. Vzhledem k tomu, že část kostí zůstala viditelná, je možné, že byl nátěr v minulosti použit pro zkrášlení exempláře. Jednoznačnou odpověď však vědci nejspíš nikdy neodhalí.
Zdroje:
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12690
