Středověký astronomický přístroj objevený úplnou náhodou se podle všeho jeví být prvním možným důkazem mezikulturní vědecké spolupráce.
Předmět je v mnoha směrech skutečným unikátem
Mosazný astroláb původně pochází ze Španělska z doby okolo 11. století. Postupem času však byl opatřen poznámkami a různými dalšími texty, a to hned v několika jazycích. Vědci tak usuzují, že si přístroj jeho majitelé v průběhu let přizpůsobovali a aktualizovali dle svých vlastních potřeb. Astroláb tak není jen sám o sobě vzácným historickým artefaktem, ale i unikátním palimpsestem, tedy předmětem, který zaznamenává měnící se představy a potřeby několika generací lidstva reflektující vývoj světa a jeho chápání.
Kombinace poznání několika národů
Historička Federica Gigante z Cambridgeské univerzity, která astroláb i nápisy na jeho stranách zkoumala, říká, že jde o jedinečný historický pramen zaznamenávající výměnu vědeckých informací mezi Araby, Židy a křesťany, a to v časovém rozsahu celých staletí. Předmět tak prošel změnami nejméně třech uživatelů, kteří cítili potřebu se podělit o své odborné názory. Dva přitom užívali hebrejštinu a jeden západní jazyk. O to pozoruhodnější pak je, že byl nalezen nikoliv v rámci vykopávek či ukrytý v soukromých sbírkách, ale nacházel se uložen v bezpečí trezoru muzea v italské Veroně.
Astroláby jsou přístroje, které se používají po mnoho století k mapování oblohy. Jejich součástí je hvězdná mapa s otočnými kruhy, které uživatelům umožní vypočítat jejich polohu v čase a prostoru. I proto našly tyto nástroje využití nejen v navigaci, ale i v astronomii či astrologii. První použití astrolábů je přisuzováno starověkým Řekům, teprve díky vývoji islámských věd však přístroje dosáhly své pověstné všestrannosti.
Muzeum přístroj původně považovalo za padělek
Takzvaný Veronský astroláb je pak ukázkovým příkladem této univerzálnosti. Původně patřil do sbírky italského sběratele umění Ludovica Moscarda, který žil ve Veroně v 17. století, a nakonec si našel cestu až do tamního muzea, kde až donedávna v klidu odpočíval. Federica Gigante jej zde objevila mezi fotografiemi nahranými na webu muzea, a rozhodla se dozvědět se o něm více. Překvapivě přitom zjistila, že jej kurátoři nejprve považovali za podvrh. Nyní je to jeden z nejvzácnějších kousků veronské sbírky.
Rytiny obsahují zajímavosti z historie vědy i kultury
Gigante si po prozkoumání předmětu na vlastní oči všimla krásně čitelných nápisů v arabštině, po bližním ohledání ve světle pronikajícím oknem však byly pozorovatelné i náznaky slabých nápisů v hebrejštině. To vědkyni vedlo ke zjištění si dalších informací o astrolábu, přičemž se jí podařilo vypátrat, že jde o zařízení vyrobené v době, kdy Španělsko ještě bylo pod nadvládou islámu, tedy do zhruba 11. století. Rytiny na jeho stranách pak vypovídají o bohaté kulturní historii. Některé z arabských nápisů jsou řádky muslimských modliteb, jiné naznačují odkazy na jména samotných tvůrců či prvních majitelů. Text v hebrejštině pak obsahuje překlad názvů astrologických souhvězdí. Na strany astrolábu byly později zapsány také údaje o zeměpisné šířce, a to arabskými číslicemi, které užíváme v Evropě i dnes.
Mnoho předmětů, které se k nám dostanou v průběhu staletí, dokáže i po letech vyprávět silné příběhy protkané záhadami a tajemstvími. Tyto příběhy pak nemusí vyprávět pouze původní předmět, ale také změny, které na něm následně provedli jeho uživatelé. Veronský astroláb tak propojil dějiny islámských, židovských i evropských národů, a toto historické spojení již nedokáže nikdo rozdělit.
Zdroje:
https://brill.com/view/journals/nun/39/1/article-p163_9.xml
https://www.timesofisrael.com/medieval-islamic-astrolabe-found-to-have-layers-of-hebrew-inscriptions
