V loňském roce popsali vědci nový druh vyhynulé velryby, která měla svými rozměry překonávat hranice možností obratlovců. Jak se ale nyní ukazuje, byly možná odhady poněkud přestřelené.
Pravěká velryba by ve vodě nemohla fungovat
Fosilii 39 milionů let starého zástupce druhu Perucetus colossus objevili paleontologové na území dnešního Peru. Tým, který stojí za tímto šťastným nálezem, odhadl hmotnost těla kytovce na poměrně štědrých 85 až 340 tun. V kombinaci s naměřenou délkou 17 až 20 metrů by to však znamenalo, že by zvíře bylo enormně těžké, a mělo by problémy se vůbec zvednout z mořského dna, natož se pak udržet na hladině. Prakticky by tak musela být neustále v aktivním pohybu, a bojovat tak proti mocné síle gravitace. Pochyby do loňské studie vnesli paleontologové Ryosuke Motani a Nicholas Pyenson, kteří se na původním objevu nijak nepodíleli.
Stávající král zůstává nepokořen
Motani a Pyenson se dále domnívají, že výpočty tělesné hmotnosti velryby mohly být zkresleny neobvykle hustými kostmi, se kterými paleontologové v původní práci z roku 2023 počítali. Právě tato studie pak na základě svých výsledků naznačila, že by perucetus mohl skutečně být nejtěžším zaznamenaným zvířetem v historii naší planety. Nová analýza se však na obřího živočicha dívá poněkud střízlivějším dojmem. Dvojice vědců tvrdí, že perucetus svou hmotností nepřesahoval ani stávajícího krále váhového žebříčku planety plejtváka obrovského, a svými proporcemi se tak blížil spíše vorvaňům.
Velryba, co není velryba
Kromě možných odchylek ve výpočtu způsobených nesprávně odhadnutou hustotou kostí se původní objevitelé fosilie zástupce druhu P. colossus museli potýkat i s dalšími komplikacemi v odhadu nejen samotných rozměrů živočicha, ale i jeho způsobu života. Nalezená kostra byla totiž neúplná, a tak se na základě tvaru zubů nepodařilo určit, jakou stravu zvíře konzumovalo. Vědci si však u souboru obratlů, žeber a části pánve všimli charakteristických neobvyklých rysů, které se podobají spíše současným kapustňákům než velrybám. Kosti kapustňáků jsou totiž zesíleny dalšími vrstvami. Tím dochází k redukci vnitřní dutiny, ale zároveň se zvětšuje i průměr a celková velikost kosti. Tento jev, známý téý jako pachyostóza, byl popsán nejen u dnešních „mořských krav“, ale také u již vyhynulých plesiosaurů. Unikátní stavba kostí pak těmto zvířatům pomáhala s regulací tlaku ve vodním prostředí. Větší množství kostní hmoty totiž kompenzovalo plovoucí schopnost tukové vrstvy do takové míry, aby bylo možné udržet neutrální vztlak.
Jak velký tedy perucetus nakonec byl?
Původní výpočty předpokládaly, že tělesnou a kosterní hmotnost lze měřit společně a nedochází zde k velkým rozdílům. Na rozdíl od velryb je však tělesná hmota kapustňáků v porovnání s kostrou relativně lehká, a obě váhy je tak nutné počítat zvlášť. S ohledem na tuto skutečnost tak Motani a Pyenson navrhnuli nové proporce pro peruceta. Po korelaci by mohl jedinec nalezený v Peru za svého života dosahovat délky 17 metrů a váhy 60 až 70 tun. S touto hmotností je již reálné, že mohla pravěká velryba vyplavat na hladinu a zůstat zde dostatečně dlouho na to, aby se mohla bezpečně zotavit z ponoru a nadechnout se tak, jak to dělá většina dnešních velryb. V případě, že by nalezená fosilie odpovídala nedospělému jedinci, uvažuje se o maximální hmotnosti dospělého okolo 110 tun, což je o něco více, stále však na míle daleko od až 270 tun vážícího plejtváka.
Perucetus tak sice nebyl největším tvorem planety, svou mohutností však přesto ohromil vědce z celého světa. Jeho tělesná stavba navíc naznačuje, že byl velmi dobrý v trávení potravy, a paleontologové tak hodlají pátrat po odhalení jeho role v potravním řetězci panujícím v příbřežních oceánech během středního eocénu.
Zdroje:
https://www.nature.com/articles/s41586-023-06381-1
https://peerj.com/articles/16978
https://www.sci.news/paleontology/perucetus-colossus-mass-12733.html
https://www.earth.com/news/ancient-whale-perucetus-colossus-smaller-than-blue-whale
