Nový vědecký experiment odhalil, že jedinci trpící poruchami neklidnosti a hyperaktivitou mohou být mnohem efektivnější v plánování strategie hledání potravy. Bizarní spojení má podle odborníků kořeny v evolučním vývoji.
Za vším hledej jídlo
Experti se domnívají, že vývojové poruchy jako například ADHD neboli hyperkinetická porucha se vyvinuli jako adaptivní techniky pro přežití. V případech, kdy okolnosti bránily využívání zdrojů na stejném místě, se naši předci museli uchýlit k průzkumu nových míst. V tomto případě by se tudíž tyto syndromy mohly jevit jako výhody. Objev této skutečnosti tak může vést k odůvodnění toho, proč je ADHD v současné populaci tolik rozšířená a ovlivňuje stovky milionů lidí po celém světě.
ADHD bylo dosud považováno spíše za negativní vlastnost daného člověka, a moderní medicína a psychologie se tak věnovala jejímu léčení. S přihlédnutím k nové studii publikované týmem amerických a indických vědců se však může na tuto poruchu pohlížet z nové perspektivy. Pokud by navíc byla porucha skutečně postižením, došlo by v průběhu evolučního vývoje k jejímu potlačování, a nikoliv rozšiřování.
Vědci získali potřebné výsledky díky experimentu s virtuálním sběrem plodů
Součástí citovaného výzkumu byla také poněkud kuriozní studie zahrnující 457 účastníků. Ti měli za úkol posbírat v omezeném časovém úseku co nejvíce bobulí z virtuálních keřů promítaných na obrazovce počítače. Jakmile jedinec kliknul na políčku s bobulemi, došlo logicky ke snížení počtu plodů na daném keři. Následně bylo třeba učinit klíčové rozhodnutí – zůstat na stejném políčku a nasbírat méně bobulí, nebo strávit čas cestováním na nové políčko s vidinou větší sklizně. V některých případech mohu přesun trvat pouhou sekundu, jindy 5 sekund.
Ti, u nichž byl screening na ADHD negativní, měli tendenci zůstávat u keře s bobulemi příliš dlouho, aby dosáhli optimálního sběru. Osoby s poruchou pozornosti naopak opouštěly políčko u keře dříve, a přesouvali se od rostliny k rostlině rychleji. Ve finále tak dokázali na konci experimentu sebírat více bobulí.
ADHD mezi lovci a sběrači
Závěry experimentu s virtuálními keři a bobulemi podporují předchozí studie věnující se souvislosti kočovného životního stylu a genetickými mutacemi podílejícími se na vzniku poruch typu ADHD. Narušená pozornost tedy sice představovala určitou výhodu při hledání nových zdrojů potravy, mimo sběračskou společnost se však nemusí jevit jako příliš výhodná.
Moderní společnost se totiž od konceptu lovců a sběračů v mnohém odlišuje. Rozhodnutí činíme v prostředí, kde jsou zdroje zpravidla hojné, dostupné a z pohledu jedince i menší komunity prakticky nevyčerpatelné. Neustálé hledání odměny, poháněné dysfunkcí dopaminových drah v mozkových centrech odměny, může způsobit, že osoby s ADHD budou věčně přebíhat mezi úkoly, aniž by nějaký dokončili. Existují sice úvahy o tom, že tyto poruchy mohou být v závislosti na daném prostředí do určité míry adaptivní, patřičné vědecké důkazy však zatím chybí.
Pátrání po tom, proč jsou ADHD a podobné dysfunkce v současné společnosti rozšířené, tak pokračuje. Dílčí výsledky naznačují určitý posun v našem chápání těchto poruch, je však nutné složit jednotlivé kousky skládačky dohromady, aby bylo možné prezentovat ucelené závěry. Ve finále však mohlo být ADHD jakožto další složka diverzity lidské rasy skutečným klíčem k úspěchu člověka v rámci celé živočišné říše.
Zdroje:
https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2022.2584
https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2022.2584
