Paleo dieta byla dlouhodobě považována za stravu bohatou na maso a živočišné bílkoviny. Z nových nálezů však vyplývá, že v jídelníčku civilizací žijících před zhruba 15 000 lety převládala spíše rostlinná strava.
Překvapivý nález učinili vědci analýzou zubů a kostí lovců a sběračů, kteří v té době žili na území dnešního Maroka. Pozůstatky totiž vyvracejí dlouho přijímanou skutečnost, že strava těchto našich předků byla výrazně zatížena živočišnými bílkovinami. Klíčovou složku potravy totiž podle všeho tvořila právě strava rostlinná, která navíc s velkou pravděpodobností sloužila i jako prostředek k odstavení kojenců.
Prozkoumat složení pravěké stravy není snadné
„Naše výsledky jednoznačně dokazují, že v jídelníčku těchto lovců a sběračů byla podstatná rostlinná složka,“ píše tým vedený antropoložkou Zineb Moubtahij z německého Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii ve své práci zveřejněné v časopise Nature. „Tato studie podtrhuje význam zkoumání stravovacích praktik při přechodu k zemědělství a poskytuje vhled do složitosti lidských subsistenčních strategií v různých regionech.“
Předpokládá se, že před vznikem zemědělství jedli pravěcí lidé hodně masa a živočišných produktů. Na archeologických nalezištích z celého světa byly nalezeny pozůstatky zvířat, které nesou stopy po jejich zpracování ke konzumaci. V případě rostlinných zbytků je však situace poněkud složitější, jelikož je méně pravděpodobné, že zůstanou po tisíciletí zachovány v neporušené podobě tak, abychom dnes mohli bezpečně posoudit, jak velkou část stravy pravěkých lidí tvořily kořeny, plody, stonky, květy a listy.
Po stopách Iberomaurů aneb Hledání pravdy o paleo dietě
Věda však naštěstí trochu pokročila, a experti tak v současnosti disponují sofistikovanými metodami k analýze složení stravy. Ty využil i tým stojící za výše uvedenou prací, která měla za cíl prozkoumat kulturu Iberomaurů, která obývala jeskyni Taforalt v Maroku na sklonku pleistocénu, tedy zhruba před 15 000 lety. I ty nejodolnější lidské ostatky bývají po takové době zbaveny prakticky všech měkkých tkání. Naštěstí lze ale stále vypátrat stopy odkazující na jejich stravu, a to například s pomocí stanovení izotopů prvků z půdy.
Izotopy nacházející se v hlíně jsou rostlinami v průběhu jejich růstu postupně vstřebávány. V další fázi potravinového řetězce se pak tyto prvky dostávají i do lidského těla, kde částečně nahradí například vápník v kostech či zubech člověka, který je snědl. Izotopický poměr prvků pak dokáže zůstat stabilní po dlouhou dobu, a umožní nám tak poodhalit roušku tajemství skutečné paleolitické stravy.
Rostliny konzumovaly i malé děti
Vědci v rámci studie prozkoumali celkem 25 zubů a 7 vzorků kostí od sedmnácti iberomaurských jedinců, přičemž stroncia v zubní sklovině studovali poměry zinku, v kostech pak pátrali po izotopech uhlíku a dusíku a stopách aminokyselin z ostatků lidí i zvířat získaných z této lokality. Tímto způsobem se podařilo prokázat poměrně výraznou konzumaci rostlin. Autoři studie tak naznačují, že se lovci a sběrači v oblasti spoléhali i na rostlinný zdroj bílkovin, a to mnohem dříve, než k tomu dospěli neolitičtí zemědělci.
Fascinující je, že jedním ze zkoumaných jedinců byl i kojenec, který zemřel ve věku šesti až dvanácti měsíců. Izotopy v kostech dítěte odpovídaly přechodu z mateřského mléka na stravu složenou převážně z rostlinných potravin. Je tedy možné, že tento způsob úpravy jídelníčku měl nejmladším jedincům pomoci se odpoutat od závislosti na matce a jejím mléku.
Na místě se našly i další důkazy o rostlinné stravě
Také další nálezy z lokality naznačují, že se Iberomaurové spoléhali na rostlinné zdroje potravy. Svědčí o tom například mlecí kameny, které nejspíš sloužily ke zpracování ořechů či luštěnin. Vysoký výskyt zubních kazů u ostatků pak potvrzuje vysoký podíl škrobů v potravě – ty mohly pocházet například z žaludů či ořechů, což potvrzuje teorii o rostlinné dietě.
Z výzkumu vyplývá, že pravěké lidské populace nemusely být nutně závislé na masných produktech. Strava se tak lišila v závislosti na regionálních podmínkách, a rostliny v ní mnohdy hrály klíčovou roli. Moderní paleo dieta by si tak možná zasloužila přejmenování tak, aby lépe odpovídala novým objevům.
Zdroje: nature.com, telegraph.co.uk, edition.cnn.com
