Ptáci jsou jednou z nejpestřejších tříd živočišné říše. Nová studie však poukazuje na specifický soubor pravidel, který je všem ptákům společný, a který možná vědcům pomůže vypátrat, kteří dinosauři mohli létat a kteří nikoli.
Odpověď se ukrývá v primárních letkách
Vývojová linie teropodů, ze kterých se postupně vyvinuli i dnešní ptáci, je jednou z nejúspěšnějších větví evolučního stromu. Za tímto úspěchem stojí mimo jiné jejich schopnost létat, která je do značné míry dána diverzitou struktur ptačího peří. Tato rozdílnost však současně představuje i znaky společné pro ptáky i dinosaury, a nový objev přírodních vzorců ukrytých v perech by mohl vyřešit dlouhodobé spory paleontologů o tom, zda-li se schopnost létat v průběhu milionů let historie teropodů vyvinula pouze jednou, nebo se v rámci určitých generací pravidelně vracela.
Při zkoumání křídelních per 346 různých druhů ptáků z muzeí po celém světě objevil ornitolog Yosef Kiat z Field Museum of Natural History zajímavý trend. Všichni zástupci létajícího ptactva od nejmenšího kolibříka až po dravého orla měli na svých křídlech mezi 9 a 11 asymetrickými letovými pery, zvanými též jako primární neboli ruční letky. U nelétavých ptáků však docházelo ke značným odchylkám – zatímco emu primární letky zcela postrádají, tučňáci se pyšní až 40 takovými pery.
Obě zjištění, tedy podobnost létavců i rozdílnost nelétavců, byly pro vědce překvapením, a to především proto, že tato skutečnost nebyla objevena dříve. Počet ručních letek totiž spolu se symetrií per a proporcemi křídel odráží letové schopnosti všech současných ptáků.
Vědci se v touze za poznáním vydali zpět v čase
Pátrání po tajemství létání zavedlo ornitology až ke 160 milionů let starým fosiliím. Mezi nimi se podařilo identifikovat celkem 35 různých druhů předchůdců ptáků, a díky novým informacím o primárních letkách mezi nimi vybrat ty, kteří mohli létat. Dokázali tak například potvrdit, že letcem byl i archeopteryx, jeden z nejstarších živočichů podobných ptákům. Někteří vědci přitom dodnes pochybují o příbuzenském vztahu mezi současnými ptáky a Archeopteryxem. U jiného zástupce pravěké živočišné říše, caudipteryxe, pak byl objeven odpovídající počet ručních letech, jejich přílišná symetrie však létání prakticky vyloučila. Jak to tedy bylo s vývojem schopnosti létat?
Odborná společnost je rozdělena
Autoři studie zaměřené na průzkum létání u ptáků a jejich předků věří, že se schopnost letu vyvinula u dinosaurů pouze jednou. Analýzy ukazují, že anatomie umožňující vzlétnutí se vyvinula již u druhu, který byl předchůdcem caudipteryxe i archeopteryxe. Zatímco první jmenovaný nejspíš v průběhu evoluce schopnost létání ztratil, u přímých předchůdců ptáků zůstala dochována až dodnes.
Objev zpochybňuje stávající hypotézy o několikanásobném vývoji schopnosti létat v průběhu vývoje života. Tyto teorie se opíraly pouze o nálezy kosterních pozůstatků, nový výzkum však přináší dosud nepopsanou perspektivu na celou problematiku. Bez detailní analýzy peří tvořícího samotné křídlo lze schopnost letu pouze odhadovat, a nikoliv jednoznačně prokázat. Paleontology a ornitology tak nejspíš v budoucnu čeká spousta práce s novou katalogizací létavých a nelétavých živočichů, jejichž pozůstatky jsme měli možnost v průběhu historie poznat.
Zdroje:
https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.2306639121
https://www.indy100.com/science-tech/bird-feathers-hidden-patterns-dinosaurs
