Lidé, kteří si dělají nadměrné starosti o své zdraví, umírají dříve než ti, kteří si starosti nedělají. Šokující odhalení nedávno přinesla švédská vědecká studie.
Výraz hypochondr se stává stále více pejorativním. Lékaři tak místo toho používají odbornější označení, například chorobná úzkostná porucha. Je pak překvapivé, že by se hypochondři, kteří si z podstaty svého označení dělají starosti o své zdraví i v době, kdy jim nic není, měli dožívat kratšího věku než ostatní. Věda ale hovoří jasně.
Fenomén jménem hypochondrie
Hypochondrii lze definovat jako duševní stav charakterizovaný nadměrnými obavami o zdraví, často s neopodstatněným přesvědčením, že se jedná o závažný zdravotní problém. Mnohdy pak bývá spojována s častými návštěvami lékaře, ale také naopak se syndromem bílého pláště, tedy vyhýbáním se jakékoliv zdravotní péči s odůvodněním, že by jejich diagnóza mohla být zkrátka až příliš závažná, a někdy je tak lepší nevědět. Na hypochondry se tak pohlíží jako na problematické osoby, které svými mamy v lepším případě zatěžují pouze sami sebe, v tom horším pak bohužel i zdravotní systém. Lékaři by totiž mohli vynaložený čas věnovat ošetřováním skutečně nemocných lidí. V neposlední řadě pak tyto osoby nepůsobí příliš dobře ve společnosti, jelikož poslouchat o neustálých – a často imaginárních problémech – cizího člověka je neskutečně vysilující.
Hypochondři mají sklony umírat dříve
Otázkou délky života hypochondrů se v posledních dvou dekádách zabýval tým švédských vědců, který se věnoval průzkumu společnosti přibližně 42 000 lidí, z nichž zhruba tisícovka trpěla určitou formou chorobné úzkostné poruchy. Studie ukázala, že lidí, kteří si dělají starost o své zdraví, umírali v průměru o pět let dříve než ti, kteří tak nečinili. Riziko úmrtí pak bylo vyšší jak z přirozených, tak z nepřirozených příčin. V případě přirozených smrtí pak byla nejčastějšími viníky onemocnění kardiovaskulárního systému, respirační problémy či blíže nespecifikované příčiny. Často omílaná rakovina pak v tomto případě nehrála příliš velkou roli, což je paradoxní s ohledem na to, že nádorové onemocnění patří mezi hypochondry k největším strašákům. Nepřirozené úmrtí pak souvisely se sebevraždami, kterých bylo u lidí s chorobnými úzkostmi zhruba čtyřnásobně více.
Pátrání po příčině
Je zjevné, že hypochondrie je určitým způsobem propojena s psychickým zdravím daného jedince. Tito lidé se mnohdy mohou cítit na okraji společnosti, a není tak divu, že inklinují k depresím, úzkosti a v extrémních případech i k sebevraždám. Zvýšené riziko úmrtí z přirozených příčin se však zdá být hůře vysvětlitelné. Podle vědců mohou být na vině některé doprovodné faktory spojené s těmito úzkostnými poruchami, například kouření, nadměrná konzumace alkoholu či dokonce drogy. Tyto návyky pak mohou pochopitelně zkrátit délku života, prokázat, že se ale objevují ve vyšší míře u hypochondrů, se studií prokázat nepodařilo.
Hypochondrii není v žádném případě radno brát na lehkou váhu. Někdy ale bývá těžké odhalit, že jí trpíte. Proto není na škodu zajít si na preventivní schůzku s psychologem, který vám tuto poruchu může pomoci včas odhalit, a dát vám také několik tipů k tomu, jak se jí v případě zájmu zbavit.
Zdroje:
https://jamanetwork.com/journals/jamapsychiatry/article-abstract/2812786
