Vědcům se konečně podařilo rozklíčovat původ toho, proč a jak kočky předou. Jak se ukazuje, je předení nastaveno na autopilota, který se spouští nezávisle za kočičí vůli. Studie pak přinesla i další zajímavá zjištění.
Z fyzikálního hlediska by předení nemělo být u koček možné
Chovatelé koček i odborníci z řad akademiků si dlouhá léta lámou hlavu nad tím, jak se kočkám daří vydávat charakteristické nízkofrekvenční vrnění. Předení je určitou hříčkou přírody zejména proto, jelikož podobné zvuky o nižší frekvenci jsou v živočišné říši zpravidla výsadou mnohem větších zvířat s delšími a rozvitějšími hlasivkami.
Kočky však podle všeho disponují speciálními polštářky, které jim toto mručení umožňují. Tyto polštářky tvořené pojivovou tkání pak zvyšují celkovou plochu hlasivek, což čtyřnohým domácím mazlíčkům umožňuje tyto hlubší a pomalejší vibrace, které pak přináší radost zejména jejich majitelům. Strukturu pak těmto polštářkům dodávají zejména kolagenová a elastinová vlákna, která dosahují průměru okolo pouhých 4 milimetrů. Přesto však dokáží způsobit poměrně značný ruch – a to doslova.
Jednu z hlavních rolí hraje proud vzduchu v hlasivkách
Na studium předení koček se zaměřil mezinárodní tým vedený hlasovým vědcem Christianem Herbstem z Vídeňské univerzity v Rakousku. Závěry výzkumu pak zpochybňují obecně rozšířený názor, že předení způsobují aktivní svalové kontrakce. Ve skutečnosti by na vině mohlo být pasivní aerodynamické chování, které pokračuje automaticky poté, co mozek vyšle iniciační signál.
Tyto nízkofrekvenční vibrace jsou poměrně dobře prozkoumané například u lidí, kde je jejich výsledkem hluboký, chraplavý hlas. Na svědomí jej mají zejména velikost otvoru a úroveň napětí v hlasivkách, ale také intenzita proudění vzduchu, které jimi prochází. Polštářky v hlasivkách koček pak fungují velmi podobně, a umožňují vydávat tento hluboký tón i u menších jedinců navzdory nesrovnatelnému rozdílu ve velikosti kočičích a lidských hlasových orgánů. Obdobným způsobem jako předení pak kočky vyluzují i zvuk mňoukání, který je však vokalizací o mnohem vyšších frekvencích.
Vhozená rukavice zaběhnuté teorii
Herbst a jeho tým zahájili pokusy vyoperováním kočičích hrtanů, jejichž součástí jsou právě i hlasivky. Zdrojem pro experiment jim bylo osm uhynulých koček domácích. Následně pak vypreparované hlasivky vrátili do původního tvaru, v jakém se nacházely v živých zvířatech, a za pomoci teplého a vlhkého vzduchu, který jimi procházel, sledovali, jak se mění tón, který vyluzují. Všech osm orgánů pak vydávalo stejný zvuk, který se svou oscilací shodoval s frekvencí předení, a to bez jakýchkoli svalových kontrakcí nebo nervových podnětů.
Toto překvapivé zjištění ukazuje, že samotná svalová kontrakce není pro vrnění nezbytná. Primárním hybatelem mohou být struktury pojivové tkáně, ačkoliv autoři studie přiznávají, že k ověření těchto závěrů by bylo nutné experiment provést i na živých kočkách, což by bylo mnohem komplikovanější. Je tedy možné, že se svaly na vyluzování předení nějakým způsobem podílí, pravděpodobnější ale je, že se vědci ve svých dosavadních úvahách spíše mýlili.
Ačkoliv se výzkumníkům možná podařilo rozlousknout záhadu toho, jak kočky předou, otázka proč tomu tak je zůstává stále nezodpovězena. Někteří odborníci se domnívají, že jde o projev náklonnosti a spokojenosti, kterým kočka interaguje se svým páníčkem, podle jiných však může jít o léčebný mechanismus kočičího těla. Na úplné odhalení tohoto tajemství si tak budeme muset ještě chvíli počkat.
Zdroje:
https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(23)01230-7
