Každý rodič se s tímto problémem jistě několikrát potýkal. Vstoupíte do dětského pokoje a tam to vypadá jako ve válečné zóně. Zkoušíte různé domluvy, prosby, zákazy, nadávky, ale stejně nic nepomáhá. Napadlo vás však někdy zkusit techniku tzv. pozitivní posilování? Podívejte se spolu s námi jak na to.
Radost vystřídal vztek a nervy
Když se mi vám narodí syn nebo dcera, je to pro každého rodiče a především matku velmi silný okamžik. Zároveň se však postupem času dostanou do života situace, které nejsou příjemné, ale s dětmi je třeba je řešit a konzultovat. Podobný problém jednou řešila i redaktorka našeho webu. Jak její dcera rostla, začaly se objevovat i první zásadní problémy. Jedním z nich byl fakt, že si odmítala uklidit svůj pokoj a skládat oblečení. Bylo to frustrující a její matka se cítila naprosto zoufalá.
„Nedá se na to dívat, spodní prádlo na zemi, podlaha pokrytá vším možným. Čisté oblečení mezi špinavým, hrůza. Neustále jí říkám, že by si měla uklidit, ale ona oponuje, že má právo na svůj vlastní prostor. A tak začaly všemožné hádky o pořádek v pokoji.“ Následně tedy matka rozhodla o trestu. Zákaz telefonu, vycházek, vše ale bez efektu. Nepořádek v pokoji je typický pro všechny dospívající děti, je to fáze, kterou si musí projít. Jednoduše zavřete dveře a bordel ignorujte, takové doporučení slýchávala od ostatních rodičů.
Nic nepomáhalo…
Zkoušela proto všechny další metody, které ji v ten daný okamžik napadly. Prosby, hrozby, dokonce i úplatky, ale vše bylo zbytečné. Pokoj stále vypadal jako válečné pole a oblečení leželo rozházené po celé místnosti. Dcera si to odmítala uklidit a spoléhala na to, že se matka jednoho dne naštve a vše uklidí. To se vždy stalo, dokud ale pohár trpělivosti nepřetekl.
Nakonec si matka uvědomila, že musí najít nějaký systém, který bude fungovat pro obě strany, bude příjemný a motivující. Rozhodla se tedy i na základě doporučení kamarádky psycholožky použít techniku pozitivního posilování. A o co tedy vlastně jde?
Technika pozitivního posilování
Každý den spolu strávily pár minut v jejím pokoji a společně ho uklidily. Nejdřív to trvalo déle než obvykle – musela svou dceru totiž provést každým krokem, ale postupem času se dcera, která se právě ocitla v pubertě, naučila sama uklízet svůj pokoj bez pomoci své matky.
A aby to bylo ještě lepší, začala si i sama skládat oblečení. Obě dvě byly velmi nadšené a navíc se dcera začala cítit jako vítěz, který porazil svou matku v neustálém boji. Je tedy velmi důležité si uvědomit, že pokud po dítěti chcete nějakou změnu, například právě ono uklízení pokoje, je třeba na to jít pozitivní motivací a tak, aby to bylo výhodné pro obě strany. Zkusit práci společně, pojmout ji jako zábavu a užít si tak i příjemný den ve dvou.
Zdroje: Redakce, Autorský text
