Každý z nás to jistě zná. Ať už si byt koupíte, pronajmete, případně ho zdědíte pro svých prarodičích, ve většině případů není takový, jak byste si ho přáli. To je případ i slečny Anety, která zdědila byt po své babičce, za který byla sice nesmírně vděčná, ale zároveň se v něm necítila jako doma. A proč? Protože se styděla za svou koupelnu. Podívejte se spolu s námi na její příběh.
Příběh nešťastné majitelky bytu
Jmenuji se Aneta a je mi 30 let. Před nedávnou dobou zemřela moje milovaná babička, která se rozhodla darovat mi byt v centru Prahy. Tento dar je pro mě velkou cenností a stále mi tak mou milovanou babičku bude připomínat. Byt je velký 2+1, jsem maximálně spokojená, je slunný a prostorný. Ale samozřejmě zub času se na něm podepsal a má i své nedostatky.
Nejhorší z celého bytu je koupelna. Bohužel nemám prostředky na to, abych se mohla pustit do celkové rekonstrukce, a tak jsem si jeden čas musela zvykat na to, že budu muset každé koupání doslova přetrpět. O mě osobně nejde, ale kvůli tomu, jak koupelna vypadá, jsem se bála pozvat si do bytu své přátele. Jednoduše jsem se styděla. Přemýšlela jsem, jak koupelnu zlepšit a vzhledem k tomu, že vana byla zašlá a černá, to samé dlaždičky nad vanou, zkoušela jsem několik čistících prostředků, které však koupelnu uklidily, vyleštily, ale nezlepšily její stav.
Zázrak za pár korun
Jednoho dne jsem tak zašla do hobby marketu, kde jsem dostala skvělé doporučení. Vana lze natřít nátěrem, a to samé dlaždičky. A jen za pár korun. Neváhala jsem a prostředky jsem si zakoupila a jeden květnový víkend jsem se pustila do práce. Vanu a dlaždice jsem pořádně odmastila, z vany jsem seškrábala ten ošklivý šedý nátěr a pustila se do práce. Barvu na dlaždičky jsem si rozmíchala, vzala štětec a začala jsem natírat. Chce to dva nátěry s odstupem dvou hodin, a tak jsem se mezi tím pustila do vany. Ta už byla o něco horší, jelikož nátěr silně zapáchá, a proto doporučuji řádně větrat a nasadit si rukavice a respirátor. Po dvou hodinách jsem natřela dlaždičky nad vanou a bylo hotovo.
Prvotní nátěr vany jsem musela nechat 24 hodin zaschnout, a tak jsem druhý den i samotnou vanu přetřela. Nestačila jsem se divit, má koupelna byla rázem jako nová a za pár korun. Ještě něco mi však k tomu chybělo. Tak jsem zajela zpět do obchodu a koupila nalepovací dekoraci na dlaždičky. Koupelnu jsem tak vylepšila a mohla jsem si pozvat své první hosty.
Už žádný strach z návštěv
Když ke mně na návštěvu přišla nejlepší kamarádka s mými rodiči, nestačili se divit. Podle jejich slov koupelna vypadá jako nová a nevěřili mi, že za to může pouze zázračný nátěr. No posuďte sami, zda to není rozdíl a zda to za to nestojí. Dohromady mě tedy celá má provizorní rekonstrukce vyšla na 2000 korun a já si konečně užívám večerní poklidnou koupel.
Zdroje: Redakce, námět čtenářky, Autorský text
