Vědcům se nedávno podařilo prozkoumat dávno pohřbené rameno řeky Nil, podél nějž kdysi stálo více než 30 egyptských pyramid. Díky tomuto objevu se historikům možná vůbec poprvé podařilo prolomit záhadu toho, jak staří Egypťané dopravovali masivní kamenné bloky na stavbu svých slavných památek.
Linii pyramid udávalo koryto dávno ztracené řeky
Předmětem nedávné studie publikované v časopise Communications Earth & Environment spadajícím pod vědecké vydavatelství Nature se stala oblast mapující zhruba 64 kilometrů dlouhé rameno Nilu protékající mimo jiné kolem ikonického pyramidového komplexu v Gíze. Toto prastaré koryto přitom bylo po tisíce let skryto pod pouští a zemědělskou půdou. Jeho objev by však mohl vysvětlit, proč bylo dosud objevených 31 pyramid postaveno podél dnes již nehostinného pouštního pásu.
Všechny tyto monumentální stavby vznikly v období před 4 700 až 3 700 lety. Pásmo poblíž starověkého egyptského hlavního města Mennofer či také Memfis zahrnuje mimo jiné i Chufuovu pyramidu v Gíze – poslední dochovanou stavbu původních sedmi divů světa – či pyramidy Rachefovu či Menkaurovu. Archeologové se tedy dlouho domnívali, že staří Egypťané museli využívat nedalekou vodní cestu k přemisťování obřích materiálů použitých na stavbu pyramid. Žádný z historiků si však nebyl stoprocentně jistý polohou, tvarem, velikostí ani blízkostí této trasy.
Vědci k pátrání po původním říčním korytu využili radarové snímky
Mezinárodní tým vědců stojící za revolučním objevem se k odhalení tohoto tajemství rozhodl použít radarové satelitní snímky. Díky nim se výzkumníkům podařilo zmapovat říční rameno, které pojmenovali Ahramat, tedy arabským výrazem pro pyramidy. Radar jim umožnil získat unikátní pohled pronikající písečným povrchem a odkrývající pozoruhodné prvky, včetně dávno pohřbených struktur. Snímky pak ukázaly i přítomnost původního říčního koryta. Kdysi mohutný tok byl v průběhu let postupně více a více zanášen pískem, až nakonec skončil v zapomnění pohlcen pouští.
Nejslavnější pyramidy v Gíze byly podle nových snímků vystavěny na náhorní plošině ve vzdálenosti zhruba jednoho kilometrů od původního říčního břehu. Nabízí se tedy otázka: pokud se materiály na jejich stavbu přepravovaly po řece, jak tedy doputovaly zbytek své cesty? Odpověď je poměrně jednoduchá. K většině pyramid totiž vedl jakýsi chodník, který byl suchozemskou dopravní tepnou spojující říční trasu se staveništěm. Byla to však právě řeka, která hrála klíčovou roli při přepravě nejen obrovského množství stavebního materiálu, ale i samotných dělníků potřebných pro stavbu pyramid.
Vodní trasa byla klíčová pro přepravu stavebních materiálů
Jak přesně se starověkým Egypťanům podařilo postavit tak velkolepé stavby, z nichž se velká část dochovala i do dnešních dní, je jednou z největších záhad historie. Klíčovou v úlohu v celém procesu hrála právě přeprava těžkých materiálů z jihu, které bylo mnohem snazší splavit po řece, než je přepravovat po souši. Břehy řek navíc mohly být místem, kde se scházely pohřební průvody faraonů doprovázející své padlé vládce na místo jejich posledního odpočinku v pyramidě.
Nový výzkum tak potvrdil význam řek jakožto klíčových tepen staroegyptské infrastruktury. Vědci si tímto objevem také potvrdili teorii o rozmístění pyramid napříč Egyptem. Vodní tok se totiž v průběhu času měnil nejen v celkovém objemu vody, ale i ve směru, kudy si řeka razila cestu skrz nehostinnou poušť. Toto zjištění tak zdůrazňuje úzkou souvislost mezi geografií, klimatem, životním prostředím a lidským chováním.
Zdroje: nature.com, bbc.com, euronews.com, geographical.co.uk
