Větvička jmelí patří k tradiční vánoční výzdobě, zavěšujeme ji do prostoru, třeba na lustr tak, aby se pod ní dalo projít a políbit. Polibek pod jmelím má dané dvojici přinést lásku a plodnost po celý další rok. Odkud se tato tradice vlastně objevila?
Jmelí v historii
Jmelí sahá v historii až ke starým Slovanům, Keltům či Germánům. Zelené větvičky, které se objevují v korunách jehličnatých i listnatých stromů během zimy. Dokonce v tomto počasí nesou i plody, ty působily na naše předky jako dar z nebe. Při novoročních oslavách se tyto větvičky rituálně odřezávaly. K tomu kněží používali zlatý srp, aby tak ukázali, že jde o něco mimořádného. To je i důvodem, proč se jmelí zlatí. Také se v dávných dobách používaly listy jmelí jako lék. A to například k léčbě neplodnosti. Také umí zahánět zlé duchy nebo vnáší do domu štěstí. Křesťanská legenda pak praví, že jmelí kdysi bylo samostatným stromem, ze kterého byla vyrobena kolébka pro malého Ježíše a také z něj byl vyroben i strom, na kterém byl pak ukřižován. Strom se pak ze studu rozpadl na malé keříky, které začaly lidem nosit štěstí.
Jmelí dnes
Jmelí bílé je pozoruhodná rostlina, poloparazitická bylina, která se uchycuje na kmenech stromů a vytváří kulovité keříky. Semena jmelí jsou prudce jedovatá, i když se listy používají ve farmaceutickém průmyslu.
Jmelí a Vánoce
Traduje se, že čím více má jmelí na sobě bílých bobulek, tím více přinese štěstí v Novém roce. Také se říká, že jmelí splní přání každému, kdo jej zašeptá do plamene první zapálené svíčky na vánočním stromě. Takzvaný líbací zvyk se k nám dostal z Anglie, kdy muž směl políbit každou ženu, která pod zavěšeným jmelím prošla. Po každém polibku se utrhla jedna bobulka. Ta poslední se ale nechávala na jmelí viset až do dalších Vánoc.
Dnes je jmelí také známé proto, že přinese do domu štěstí nebo také přinese štěstí tomu, komu jej darujeme.
Jak se říká: „Kdo věší jmelí, věří na tradiční líbání pod ním.“
