Pozoruhodný úkaz objevili vědci na povrchu samotné Velké čínské zdi. Jak se totiž ukázalo, její nejsvrchnější vrstvu tvoří speciální biokrusta tvořená živoucími organismy. Ta funguje doslova jako štít, který stavbu chrání před erozí, zvětráváním a dalšími rozkladnými činiteli.
Z vesmíru sice vidět není, přesto dokáže ohromit na první pohled
Velká čínská zeď se táhne v délce více než 8 800 km a její počátky lze vystopovat až do doby 3. století před naším letopočtem. Současnou podobu však má vesměs díky přičinění dynastie Ming, která v Číně vládla převážně v 16. století. Přestože obecně známý mýtus, že je Velká čínská zeď viditelná pouhým oknem z vesmíru, neplatí, jde stále o jednu z nejpůsobivějších staveb na světě. I toto unikátní dědictví předchozích civilizací však čelí hrozbám spojeným s neustálým proudem času, tedy přírodním erozním procesům v podobě vystavení větru, dešti či zasolování. Z původní stavby se tak zachovala pouze část, ta však má ve své výbavě něco, co jí zajišťuje vysokou odolnost – biokrustu. Jde o komplexní společenství sinic, mechů, lišejníků a dalších mikroorganismů, které pokrývají více než dvě třetiny povrchu Zdi, a výrazně tak zvyšují její mechanickou stabilitu a odolnost.
Význam biokrusty v rámci ochrany Velké čínské zdi
Biokrusta je zjednodušeně řečeno jakýmsi živoucím filmem, který tvoří soudržnou vrstvu na povrchu daného materiálu. Tyto jevy se běžně vyskytují především v suchých a polosuchých prostředích, kde hrají klíčovou roli ekosystému v boji proti erozi. Biokrusty se vzájemně liší svým složením a místy výskytu v závislosti na konkrétních klimatických podmínkách. V suchém podnebí převládají sinice, zatímco v polosuchém podnebí se lépe daří mechovým biokoridorům.
Vědci již nějakou dobu vědí, že biokrusty mohou fungovat jako jakési lepidlo, které drží potažené materiály pohromadě. V některých oblastech jsou dokonce považovány za jedinou obrannou vrstvu chránící před bouřemi a půdní erozí. Tvorba biokrust na budovách pak není příliš běžná, lze ale předpokládat, že i zde mohou sloužit k podobnému účelu.
Na rozbor biokrusty z Velké čínské zdi se zaměřili vědci z Čínské akademie věd v nedávno publikované studii. Analýzou vzorků zjistili, že vrstva biokrusty je v některých místech dokonce silnější než masa zeminy, na které roste. I díky tomu tak popsali protektivní funkce tohoto živoucího štítu ve třech klíčových bodech. Biokrusta tak v prvé řadě snižuje pórovitost a schopnost zeminy zadržovat vodu, což eliminuje negativní vliv vyšší vlhkosti v materiálu. Jelikož jde o ucelenou vrstvu, působící jako pevný obal, má Zeď také zvýšenou mechanickou stabilitu v tlaku či odolnost vůči penetraci. V neposlední řadě je pak posílena i kompaktnost samotného kameniva, jelikož mikroorganismy zvyšují obsah organických látek a naopak snižují obsah rozpustných solí, čímž je stavba mnohem méně náchylná k erozi.
Přírodní ochrana všech lidských staveb? Má to přece jen háček
Vzhledem k monumentálnosti celé stavby mohli vědci analyzovat vlastnosti biokrusty v různých místech Velké čínské zdi, kde se tak projevuje i rozdílné klima. Nebylo pro ně pak příliš velkým překvapením, že ochranná funkce není ve všech bodech jednotná. Obecně lze říci, že mechové biokrusty v polosuchém podnebí vykazují silnější ochranné vlastnosti než jejich protějšky v suchých regionech.
Pochopitelně pak zazněla otázka, zda-li by biokrusty nemohly nabídnout ekologický, nenákladný, efektivní a dlouhodobý přístup k ochraně kulturního dědictví. Problémem je ovšem estetická stránka celé věci. Přítomnost mikroorganismů na slavných památkách by totiž výrazným způsobem ovlivnila jejich vizuál a tedy i turistickou hodnotu. Je však možné, že se v laboratoři podaří vypěstovat takové kultury, které si ochrannou funkci ponechají, a budou na povrchu materiálů prakticky neznatelné. Objev z Velké čínské zdi nám pak možná ukáže cestu, jak tohoto cíle dosáhnout.
Zdroje:
https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.adk5892
