Nedávný výzkum naznačuje, že pozdní konzumace jídla během dne přímo ovlivňuje regulaci tělesné hmotnosti, a to hned ve třech parametrech – počtem spálených kalorií, vývojem pocitu hladu a způsobem, jakým tělo ukládá tuk.
Známá technika v hledáčku vědy
Zdraví ohrožující obezitou dnes trpí stovky milionů lidí po celém světě. I proto se vědci a lékaři snaží neustále hledat nové a účinné možnosti, jak lidskému metabolismu ulehčit práci s ukládáním tuků – od inovativních léčiv přes nejrůznější cvičící techniky až po jednoduché denní návyky, které si může zkusit osvojit každý. Jedním z těchto návyků je pak právě doba, ve kterou si dopřejete poslední jídlo dne.
Přestat jíst několik hodin před spaním je poměrně dlouhý a osvědčený trik, jak zredukovat váhu, a tato metoda je obecně doporučována nutričními terapeuty již několik desítek let. Účinnost této techniky pak potvrdily mnohé studie, které zjišťovaly souvislost mezi načasováním jídla a přibíráním na váze. Tentokrát se ale vědci chtěli detailněji zaměřit na metabolický průběh včasnějšího stravování a na to, jak vlastně ovlivňuje náš organismus z biologického hlediska.
Přísně sledovaný průzkum
Dřívější průzkumy potvrdily, že pozdní jídlo je jedním z rizikových faktorů obezity, a je spojeno zejména s vyšším množstvím tuku a zhoršenou schopností hubnutí. Nedávná studie, jejíž výsledky byly publikovány v časopise Cell Metabolism, se zaměřila na přísnou kontrolu jídelníčků 16 dobrovolníků, z nichž všichni dosahovali v rámci indexu tělesné hmotnosti (BMI) stupně obezity nebo alespoň nadváhy. Každý z účastníků studie pak absolvoval dva vzájemně oddělené šestidenní experimenty, v rámci nichž byl podrobně sledován jejich rutinní režim. Mezi oběma pokusy pak uplynulo několik týdnů, aby se nemohly vzájemně ovlivnit.
V rámci prvního experimentu byl účastníkům průzkumu nasazen přísný režim s rozvrženými třemi jídly denně a obvyklou dobu, kdy by se měly konzumovat. Snídaně tak připadala na devátou hodinu ranní, oběd pak ve 13 hodin a večeře okolo 18. hodiny. Ve druhém experimentu se pak všechna jídla posunula o několik hodin později – první jídlo pak vycházelo na 13 hodin, druhé na 18 a poslední až na devátou hodinu večerní. Výsledky pokusů pak byly sledovány formou dotazníků a odběrů krve, takže bylo možné provést celou řadu pozorování a závěrů.
Přibírání při nočním jezení potvrdilo několik faktorů
Klíčovým ukazatelem sytosti byla hladina leptinu, hormonu, který mozku vysílá signál, že je tělo najezené. V rámci druhého pokusu byla úroveň leptinu v krvi po celý den nižší, což naznačuje, že účastníci studie se v porovnání s prvním experimentem zdáli méně nasycení, a tedy i hladovější. Podle rozborů pak také docházelo k pomalejšímu spalování kalorií, a exprese genů zrychlila proces adipogeneze – tvorby tukové tkáně – a naopak zpomalila lipolýzu, tedy rozklad tuků. Kombinace fyziologických a molekulárních mechanismů tak společnými přispěla k vyššímu riziku obezity.
Díky komplexitě studie vědci dokázali izolovat i některé proměnné, které by mohly zkreslit výsledky výzkumu, například celkový příjem kalorií, fyzickou aktivitu či délku spánku. Spoustu z těchto faktorů totiž může ovlivnit právě rozložení jídla během dne, a jsou tedy spíš důsledky nesprávného stravování, než jejich příčiny. Práce se tak snaží upozornit na důležitost načasování posledního jídla dne, jelikož obezita je sama o sobě vstupní branou pro další, závažnější zdravotní problémy, například cukrovku či rakovinu. Vědci pak plánují studii rozšířit na širší spektrum subjektů, aby mohly mít její závěry větší dopad, a mohly se tak dostat k co nejvíce lidem, kteří mají s nočními návštěvami lednice problém.
Zdroje:
https://www.cell.com/cell-metabolism/fulltext/S1550-4131(22)00397-7
