Měsíc Enceladus obíhající kolem planety Saturn na sebe strhává stále více a více pozornosti. V posledních letech se pak do hledáčku vědců dostal zejména v kontextu pátrání po mimozemském životě.
Úspěch mise Cassini doceňují vědci i dnes
Většina toho, co o Enceladu a jeho povrchu víme, pochází z dat získaných v rámci mise Cassini, která ukončila průzkum soustavy Saturnu v roce 2017. Některé informace z mise se však vědci dozvídají teprve nyní, několik let po jejím úspěšném završení. Nedávný výzkum analyzující data ze sondy Cassini tak například výrazně posílil domněnky, že se na Enceladu nacházejí základní stavební jednotky života.
V průběhu mise Cassini byly na povrchu šestého největšího Saturnova měsíce odhaleny gejzíry vody, které vyvěraly z jeho povrchu. V roce 2008 pak sonda provedla průlet v těsné blízkosti těchto gejzírů, přičemž zanalyzovala jejich chemické složení pomocí zařízení s názvem CDA (Cosmic Dust Analyzer). Přístroj následně ukázal že tamní voda obsahuje překvapivě pestrou směs těkavých látek, včetně oxidů uhličitého a uhelnatého, a dále pak stopová množství molekulárního dusíku, jednoduchých uhlovodíků a dokonce i složitějších organických látek. Přestože pak detailnější analýza dat z Cassini stále probíhá, byl letos publikován odborný článek, který se snaží shrnout dosavadní závěry rozboru Enceladu získaného pomocí CDA.
Koktejl života obsahuje fosfor a amoniak
Práce se zaměřuje na nedávný objev čpavku neboli amoniaku a anorganického fosforu v oceánu na Enceladu. Vědci se však nyní pokusili využít počítačových simulací v kombinaci s metabolickými a ekologickými teoriemi, aby pochopili, jak by tyto látky mohly umožnit vznik života na Saturnově měsíci. Pro to, aby zde mohl existovat život, je totiž nutná nejen samotná přítomnost správných chemických látek v tamní atmosféře, ale i jejich vzájemný poměr. Toto procentuální zastoupení se běžně označuje jako Redfieldův poměr, a používá se i pro stanovení chemického složení oceánské biomasy přímo na Zemi. Jak se ale ukazuje, podobné vzorce lze pozorovat i mimo modrou planetu, a to právě na Enceladu či dalším z měsíců Saturnu, Europě. Chemické složení by tak naznačovalo možnou přítomnost látek běžně se vyskytujících v živých organismech, tedy např. prekurzorů aminokyselin, amoniaku či uhlovodíků.
Byl či bude někdy na Enceladu život?
Na jednoznačné závěry odpovídající na tuto otázku je ještě brzy. Díky současným technologiím sice dokážeme identifikovat jednotlivé chemické látky, které se na jiných vesmírných tělesech nachází, jejich vzájemné poměry a celkové zastoupení jsou však stále velkou neznámou, kterou zatím dokáží odhalit pouze právě simulované experimenty.
S nástupem evoluce se navíc chemické složení v daném ekosystému výrazným způsobem mění, a není tedy snadné říct, v jaké fázi životaschopnosti se nyní Enceladus nachází. Nelze také předpokládat, že vývoj života by zde probíhal totožně s tím, jak tomu bylo na Zemi – na evoluci má vliv celá řada vnějších faktorů, včetně teploty, salinity či míry radiace v ovzduší. K lepšímu pochopení celé problematiky tak zkrátka potřebujeme detailnější informace.
Naštěstí se ale vědecké přístroje neustále zlepšují a plánovaná mise k Europě by tak mohla vědcům poskytnout ucelenější obraz. Odborníci ale varují, že používat srovnání s pozemským životem může být v tomto ohledu silně zavádějící, a bude tak nutné pracovat s podmínkami, které panují právě na Saturnových měsících. Zda se ale i přesto podaří dobrat se správné odpovědi, zůstává stále záhadou.
Zdroje:
https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2023.10.29.564608v1
https://www.space.com/saturn-moon-enceladus-phosphorus-found
