Stromy mluví. Nejde o žádnou pohádku, fantastickou představivost nebo básnickou rafinovanost. Skutečnost, že stromy mezi sebou komunikují, vyměňují si informace, a dokonce se mohou navzájem varovat před hrozícím nebezpečím, je dnes vědecky prokázaná. Na rozdíl od nás lidí to dělají zcela tiše.
Životní rytmus stromů je mnohem pomalejší než u lidí – vždyť rostou několik desetiletí nebo dokonce staletí. Za tak dlouhou dobu mohou nashromáždit mnoho informací, uvádí portál Smithmag. Někdo by mohl říct, že jsou moudré. Ekoložka a vědkyně Suzanne Simardová ve své knize Finding the Mother Tree (Hledání mateřského stromu) popisuje výsledky svých pozorování během práce pro Lesní správu.
Stromy si posílají signály
Zjistila, že stromy si navzájem posílají zprávy, signály a živiny prostřednictvím tajemné podzemní sítě hub – něčeho, čemu se říká mykorhizní internet. V centru této mapy jsou takzvané mateřské stromy – nejstarší a nejsilnější dřeviny, které jsou propojeny se svými mladými a starými sousedy, píše web Green pop. Dokážou rozpoznat své semenáčky a zásobují je živinami více než ostatní stromy. Tyto mohutné staré entity slouží jako spojnice pro džungli vláken a synapsí. Stromové druhy se navzájem vnímají, komunikují a reagují na sebe vysíláním chemických signálů.
Stromy jsou solidární
Stromy jsou solidární – poskytují živiny těm stromům, které jsou v horších podmínkách. Když mateřské stromy umírají, předávají získané znalosti svým příbuzným – o tom, co škodí, co pomáhá, kdo je přítel a kdo nepřítel, píše portál American science. Přítomnost těchto mateřských stromů je nezbytná pro zdraví a dlouhověkost lesa, ale také pro přežití semenáčků. Stromy jsou symbiotické, cíleně vytvářejí společenství. Proč? Důvod je jednoduchý. Společně mohou snadněji přežít. K podobným závěrům dospěl i německý lesník a ochránce přírody Peter Wohlleben. Stromy mají paměť. Dokážou cítit bolest i prožívat emoce, říká autor bestselleru Tajný život stromů.
Zdroje: Smithmag, American science, Green pop
