Nedávno odhalená sbírka předmětů ve tvaru cvočků a dalších ozdob nalezených v hrobech neolitického sídliště v jihovýchodním Turecku by mohla představovat nejstarší přesvědčivé příklady propichování těla.
Když Turecko vydá svá tajemství
Lokalita Boncuklu Tarla je proslulá výjimečnou sbírkou rozmanitých ozdob a šperků. Sídliště datované do mladší doby kamenné bylo poprvé objeveno v roce 2012, a od té doby vydalo již více než 100 000 vzácných artefaktů. Aktuální nález se pyšní dalším významným milníkem – jde o nejstarší doložení důkaz o propichování a zdobení kůže člověka. Svědčí o tom malé předměty různých tvarů nalezených na uších či čelistech těl uložených v hrobech, případně v jejich těsné blízkosti.
„Tyto artefakty nabízejí unikátní pohled na používání osobních perforačních ozdob obyvateli raných usedlých komunit,“ píše o objevu ve svém článku archeolog Ergül Kodaş a jeho kolegové z Mardin Artuklu University v Turecku. Ve sbírce nechybí krásné přívěsky, náhrdelníky a amulety, které lidé nosili za života i na smrt v době ledové a kamenné. Kvůli tomu, že se ale kožní tkáně díky rozkladu zachovají jen zřídka, není snadné odhadnout, zda byl předmět umístěn pouze na kůži, nebo se nacházel přímo v ní nebo pod ní.
Kodaş a jeho kolegové se zabývali velikostí a tvarem předmětů nalezených v Boncuklu Tarla, stejně jako jejich umístěním v hrobech vzhledem k lidským ostatkům a stopám opotřebení na kostech. Zatímco některé z nově nalezených ozdob byly zjevně přemístěny z místa – například hlodavci pobíhajícími po hrobech – jiné zůstaly uloženy přímo na lebce, kde je nejspíš jedinec nosil i zaživa.
Předchozí důkazy byly neprůkazné
Také čelistní kosti některých jedinců také vykazovaly známky opotřebení na přední straně, k němuž dochází například právě při nošení plochého kolíčku zvaného labreta. Ten se aplikuje propíchnutím kůže pod spodním rtem. Příklady šperků připomínajících labrety již byly nalezeny a jejich stáří odhadnuto i na 12 000 let, nález z Turecka je však zatím nejprůkaznějším příkladem toho, že šlo skutečně o piercing.
Dosud nejpřesvědčivější důkazy o počátcích používání labret pocházely z jihozápadní Asie z doby okolo roku 6000 př n. l. O tom, že by mohlo jít o piercing, však svědčil pouze jejich tvar; nebyly totiž přímo spojeny s konkrétními částmi těla, na kterých mohly být nošeny. V kombinaci s novým výzkumem lze tak vytvořit pomyslnou mapu toho, jak se kultura propichování kůže postupně rozšiřovala. Její počátky lze vysledovat na území dnešního Íránu, pozdější nálezy pak zmiňují také Mezopotámii, Afriku a Střední i Jižní Ameriku.
Nová sbírka je přinejmenším pozoruhodná
Kodaş a jeho kolegové dokázali ve své studii popsat 85 předmětů nalezených v hrobech z Boncuklu Tarla, které se zdají být piercingem. Vyrobeny byly z nejrůznějších materiálů, nejčastěji pak z vápence, křemene, mědi či obsidiánu neboli sopečného skla. Všechny nálezy pochází z hrobů sedmi dospělých mužů a devíti dospělých žen. U dětí tyto ozdoby nalezeny nebyly, a namísto toho byly u jejich těl různé přívěsky a korálky. Sedimentární rozbor pak potvrdil odhad stáří ostatků na období mezi 10 000 a 8 000 lety př. n. l., což z nich činí nejstarší prokazatelné příklady piercingů.
Tím, že nebyly tyto ozdoby nalezeny u dětí, lze uvažovat o tom, že by propichování kůže mohlo nějak souviset s dosažením dospělosti. Neolitické kultury tímto způsobem mohly rozlišovat mezi určitými druhy společenského postavení. Okolo významu piercingu v naší historii tak zůstává spousta otázek, je však zřejmé, že nedávný výzkum vnesl do této oblasti bádání více světla.
Zdroje:
https://www.archaeology.org/news/12208-240312-anatolia-neolithic-piercings
https://edition.cnn.com/2024/03/11/style/stone-age-facial-piercings-turkey-scn/index.html
