Nejspíš každý z nás dobře zná pocit nutkání jíst i přesto, že nemá hlad. Podle nové studie nepramení tento efekt ze žaludku, ale ze specifické části mozku. Zjištění by mohlo být klíčové pro budoucí léčbu poruch příjmu potravy.
Chuť na další jídlo v nás vyvolává prastarý systém v mozku
Tým vedený vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA) se ve své práci zaměřil na testy provedené na laboratorních myších. Z těch mimo jiné vyplynulo, že během jídla se v mozku aktivují určité skupiny buněk, které však nesouvisí přímo s potřebou přijímat potravu, ale s panickými reakcemi. Nachází se v takzvané periakvaduktální šedé hmotě (PAG), která je součástí mozkového kmene a patří k jedné z evolučně nejstarších částí mozku. Proto lze z chování myší usuzovat dostatek podobností s lidmi.
Když byly specifické buňky PAG záměrně aktivovány u myší, které již jedly, vydali se hlodavci na lov další potravy. Nešlo přitom o běžnou kořist, ale především o tučné jídlo, které je obdobou našeho dezertu či noční svačinky. Zvířata byla v honbě za další stravou tak odhodlaná, že po aktivaci PAG dokonce vydržela zásahy drobnými elektrickými šoky, aniž by polevila ze svého cíle. Takové chování u čerstvě nakrmených myší nebylo u předchozích experimentů dosud pozorováno.
Když touha zvítězí nad hladem
Stimulace PAG dále vyvolala v subjektech jakousi touhu po dobrodružství. Hlodavci se honili za pingpongovými míčky a odhodlaně prozkoumávali své výběhy. Naopak tlumením signálů vysílaných těmito neurony se pak jejich chování obrátilo. Výsledky naznačují, že pozorované jevy souvisí spíše s touhou po něčem dobrém než po ukojení hladu. Pocitu hladu se totiž zvířata – i lidé – snaží podvědomě vyhnout, pokud mohou. Myši však stimulaci PAG vyhledávaly, což naznačuje, že tato část mozku nemá s ukojením základní potřeby po jídle příliš společného. Ukojení touhy konzumací vysoce kalorické potravy je tak logičtějším vysvětlením tohoto jevu.
Nová naděje pro medicínu
Závěry zjištěné v této studii bude navzdory zjevné podobnosti mezi mozkovými kmeny myší a lidí nutné ověřit i v klinických testech. Pravděpodobnost, že podobné procesy zažíváme i v naší hlavě, když zrovna dostáváme chuť na svačinku, je však poměrně velká. Pokud bude tento mechanismus fungovat i u lidí, mohli by jej lékaři využít k lepšímu pochopení poruch příjmu potravy a potenciálním cílům léčby.
Je zajímavé zjistit, do jaké míry nás náš mozek dokáže ošálit. Některé části mozkové kůry doslova zvládnou obejít naši potřebu se najíst, a donutit nás se přejídat. Jak moc jsme tedy ve skutečnosti pány svého osudu v oblasti stravování? Na to vědci budou snažit najít odpověď dalším zkoumáním PAG a jeho vlivu na naše běžné fungování.
Zdroje:
https://www.nature.com/articles/s41467-024-46430-5
https://studyfinds.org/overactive-brain-circuit-cravings
