Oživené květiny, tak zní český překlad japonského slova ikebana. Východní umění aranžování květin má za sebou tradici dlouhou stovky let. V průběhu minulého století si našlo cestu na západ a také do českých domácností. Ikebany jsou nádherné, obydlí však pouze nekrášlí. Přinášejí mu také duchovní rozměr.
Víc než pouhé aranžování
V japonské kultuře je ikebana velice respektovaným uměním, které vychází z čínské buddhistické filozofie, pomáhá lidem spojit se s přírodou, učí je trpělivosti a soustředění, rozvíjí kreativitu a smysl pro krásu. Od běžného dekorativního aranžování květin se odlišuje tím, že má mnohem hlubší rozměr. Výsledné aranžmá by mělo vytvořit harmonii mezi rostlinami, nádobou a okolím.
Už cesta je cíl
Podle portálu prazsky.denik.cz tvůrci ikeban nevěnují pozornost jen květům, ale také listům, stonkům, a dokonce větvičkám. Upravují je tak, aby výsledné aranžmá nepřineslo pouhou potěchu pro oko. Zohledňují nosnou konstrukci ikebany, použité barvy, ale také dojem rytmu a pohybu, které jejich dílo vytváří. Jedná se o minimalistický přístup, propojující smysl pro detail i úctu k přírodě. Už vlastní proces aranžování se stane vítanou chvilkou pro soustředění a zklidnění mysli.
Přísná pravidla
Japonci, kteří se umění ikebany věnují, dodržují podle portálu radiozurnal.rozhlas.cz přesně dané zásady. Jedná se o velice složitý komplex pravidel, významů a symboliky úzce spojené s buddhismem. Pouze ten, kdo je zná, může do výsledného aranžmá promítnout také vlastní osobnost a kreativitu. Dosažení mistrovské dovednosti proto vyžaduje roky studia.
Mniši a samurajové
Ikebana se začala v Japonsku rozvíjet před čtrnácti sty lety. Zpočátku toto tradiční umění kupodivu nebylo vyhrazeno jemným rukám žen. Jako první s ním začali muži. Nejdříve to byli mniši, kteří pokládali květiny na oltáře jako oběť bohům, po nich samurajové. Ti si potrpěli na obrovská aranžmá do velkých váz. Výsledná díla vystavovali ve vstupních halách či audienčních místnostech svých vil a pevností.
Neumíš aranžovat? Zapomeň na ženicha!
Ženy kouzlu ikebany propadly později. Aranžování zpočátku nebraly jako samostatnou disciplínu, ale spíše jako doplněk oblíbených čajových obřadů. Postupně vzniklo mnoho různých stylů a ovládnutí umění ikebany se stalo důležitou součástí výchovy dívek z lepších rodin. Musela je znát každá, která si chtěla najít slušného manžela. A kupodivu jen málokterá hodlala zůstat na ocet.
Nejoblíbenější jsou chryzantémy
Květinovou kompozici v duchu tradic japonského umění ikebany lze vytvořit ke každé příležitosti, veselé i smutné. K nejoblíbenějším květinám patří chryzantémy, neboť podle Japonců odpuzují zlo, neštěstí a nemoci. Není divu, že přináležejí i mezi čtyři hlavní květny japonského a čínského malířství.
Bílá věstí smrt
Odchod blízkého člověka symbolizují bílé květy doplněné několika suchými listy a větvemi. Zato rozkvetlá větvička broskvoně představuje něhu a půvab, doprovází proto japonský Den dívek. Květy a listy kosatce naproti tomu připomínají svým tvarem meče statečnost mládenců a aranžují se na Den chlapců.
Užitečný ježek
Velice užitečnou pomůckou při tvorbě ikebany je kovový ježek kenzan. Stonky lze do něj zapichovat tak, že dobře drží ve vertikálním směru a dotvářejí jedinečný styl umění ikebany. Kenzan je šikovným pomocníkem při aranžování květin, i když japonskému stylu zrovna nefandíte. Lze do něj nasadit živé i suché květiny, vybrat vhodnou misku nebo květináč a místo, kam své dílo umístíte.
Zdroje: prazsky.denik.cz, radiozurnal.rozhlas.cz