Mluvit se naučil až v 11 letech a číst a psát se naučil až o sedm let později. Lékaři mu předpověděli, že v dospělosti bude odkázán na pomoc druhých, všechno však dopadlo úplně jinak. Svým příběhem chce mladým lidem předat poselství, že všechno je možné.
Chtěl zachránit svět
Sedmatřicetiletý Jason Arday vyrůstal s poruchou učení a do svých 11 let používal ke komunikaci pouze znakovou řeč. Většinu svého dětství navštěvoval různé terapeuty a už tehdy se divil, proč to někteří lidé mají v životě tak těžké. Přestože chtěl získat vzdělání, nedostalo se mu žádné podpory. „Věděl jsem, že nemám tolik talentu, ale věděl jsem, jak moc po tom toužím, a věděl jsem, jak tvrdě chci pracovat,“ vzpomíná a dodává, že si tvrdošíjně šel za svým snem. Zkusil to tedy na vysoké škole.
Velké sny
V té době si napsal na zeď matčiny ložnice soubor osobních cílů, přičemž na třetím místě jeho seznamu bylo, že jednou bude pracovat na Oxfordu nebo Cambridge. „Jsem optimista, ale v žádném případě jsem si nemyslel, že se to stane,“ řekl s úsměvem. Kdyby to byla sázka na jistotu, šance by byly mizerné, řekl.
Možné je všechno
Poselství jeho příběhu pro ostatní mladé lidi z nedostatečně zastoupeného prostředí je, že všechno je možné. Jason však upozorňuje, že by to nemělo být jen o individuálním úsilí. Mělo by jít také o změnu nastavení školských institucí. ,,Jeho zkušenost poukazuje na překážky, kterým čelí mnoho nedostatečně zastoupených skupin ve vysokoškolském vzdělávání,“ dodává profesor Bhaskar Vira z University of Cambridge v rozhovoru pro My London.
Nikdy se nevzdal
Poté, co vybudoval velmi úspěšnou kariéru, založil i rodinu. Následně se rozhodl žít v poklidu. Inspiroval se jedním svým kolegou, protože si v jednom lese poblíž Cambdridge postavil domov snů. Domov je prosklený, patrový, s malou zahradou. Největší bonus je však příroda, která je všude kolem. Jak sám uvedl, čerstvý a ničím nepokažený vzduch mu pomáhá v jeho další vědecké tvorbě.
Zdroje: The Guardian, My London, Autorský text
