Velikonoční ostrov je jedno z nejzajímavějších míst na světě. V první řadě fascinuje jeho poloha: ostrov má na délku asi 20 km a je doslova utopen uprostřed Tichého oceánu. Nejbližší ostrov je od něj vzdálený téměř 1500 km. V současné době žije na Velikonočním ostrově asi 5000 lidí a jen málokdo na světě může tedy říct, že to má k sousedům tak daleko jako oni. Každoročně ale přijíždí na ostrov tisíce turistů, kteří chtějí na vlastní oči spatřit legendární obří sochy Moai, kterých je po celém ostrově rozeseto na 600 a jsou opředeny mnoha záhadami.
Sochy Moai jako ikona Velikonočního ostrova
Sochy Moai mají tvar lidské postavy a některé z nich váží téměř 30 tun. Vytesány byly do sopečné horniny, která se na ostrově nachází na jednom jediném místě. Sochy ale stojí i více než deset kilometrů daleko od něj. Dlouhou dobu bylo proto záhadou, jak domorodí obyvatelé sochy přepravovali, bez jakékoliv techniky, a dokonce i bez tažných zvířat.
Zatímco někteří hledali řešení v zásahu mimozemské civilizace, Československý inženýr Pavel Pavel ze Strakonic se na problém podíval střízlivým pohledem fyziky. Prostřednictvím svých výpočtů navrhl řešení, s nímž by bylo možné pohybovat s 30 tun těžkou sochou pouze lidskou silou za účasti pouhých 16 lidí.
Testování ve Strakonicích
Pavel Pavel dobře věděl, že teoretický výsledek je bez experimentálního ověření prakticky k ničemu. V roce 1982 proto na jedné strakonické louce postavil se svými přáteli 12 tun těžkou kopii sochy z Velikonočního ostrova. Na ní následně demonstroval, že i s tak těžkou sochou lze pohybovat v několika málo lidech. Jak to udělal?
Pavel Pavel při přemýšlení o možnostech pohybu soch Moai vycházel ze staré domorodé legendy, která pravila, že sochy Moai dokázaly chodit. Představa chodící sochy byla ve skutečnosti dost podobná tomu, jak vypadá při stěhování například těžká skříň nebo lednice.
Znáte to pravděpodobně také. Chcete-li s přestěhovat třeba těžkou pračku, nejprve jí nakloníte na stranu, druhou stranu krouživým pohybem pootočíte a poté uděláte to samé s druhou stranou. Postupným opakováním pak dokážete pračku přestěhovat tam, kam potřebujete. Proč by domorodci nemohli dělat to samé ve větším měřítku?
Cesta na Velikonoční ostrov
Po úspěšném testu ve Strakonicích popsal Pavel svůj experiment v dopise proslulému norskému cestovateli a průzkumníkovi Thoru Heyerdahlovi. Ten následně Pavla Pavla pozval v roce 1986 na expedici na Velikonoční ostrov, kde se měl pokusit rozchodit skutečnou sochu Moai. Bez Heyerdahlova pozvání by v té době bylo pro Pavla Pavla něco takového samozřejmě nemyslitelné.
Přímo na ostrově zapojili do pokusu místní domorodce, tedy potomky dávných tvůrců soch. Kolem sochy uvázali celkem čtyři lana: dvě kolem hlavy sochy, každé z nich mířilo na jinou stranu a další dvě lana byla uvázána okolo boků sochy. Tato lana vedla dopředu, každé z nich na jiné straně.
V první fázi dvě skupina domorodců sochu rozkývali taháním za lana uvázaná kolem hlavy. Ve chvíli, kdy byla socha nakloněná, další skupina zatáhla za lano, na té straně, která byla právě ve vzduchu. Výsledkem byl právě přesně takový pohyb, o jakém mluví legendy a jméno Pavla Pavla se zapsalo do dějin zkoumání historie Velikonočního ostrova.
Zdroje informací: https://budejovice.rozhlas.cz/jak-se-hybalo-obrovskymi-sochami-na-velikonocnim-ostrove-zahadu-rozlustil-cech-7684344
